Třetí Rotary výlet – Amazonas
No a je to tady! Konečně přišel čas na všemi dlouho
očekávaný výlet do Amazonského pralesa. Noc před výletem jsem jako obvykle
strávila u Lisy, protože bydlí v Bogotě no a ráno jsme vyrazili na
letiště. Tam jsme se setkali s ostatními a v poledne odletěli směr
Leticia.
Den 1.
Leticia je jediné větší město široko daleko
v kolumbijské části Amazonie, které leží na samotné hranici s Peru a
Brazílií. Tam jsme se naobědvali a se všemi zavazadly přesunuly do lodě, která
nás přes řeku Amazonku dovezla až do Peru.
Řeka Amazonka
Tam jsme přesedli už do menších
člunů a konečně vjeli do džungle. Byla jsem naprosto ohromená, protože nic
takového jsem nikdy předtím nezažila. Nesměli jsme se dotýkat žádných stromů
ani trav a brzy jsme pochopili proč. Všude tam byly velcí pavouci, malé barevné
žabičky a další hezká zvířátka, která by nám ale mohla ublížit.
*Jen abych vás uvedla do situace. V Amazonii jsme byli
v době po období dešťů. Takže na místech, kde v suchém období
projdete suchou nohou, tam teď byly 4 metry vody. Takže prakticky všude jsme se
přepravovali na lodích.
Po 40 minutové plavbě čluny dorazili na místo. Otevřelo se
před námi jezero a při západu slunce jsme uviděli přírodní rezervaci Marasha.
Celý komplex byl postavený na vysokých kůlech a některé části byly plovoucí,
aby se dobře přizpůsobovaly velikým změnám hladiny vody. Moc se mi tam líbilo a
klidně bych tam i nějaký čas bydlela. Hned po příjezdu jsme se převlékli do
oblečení s dlouhými rukávy, protože mezi 6 a 8 hodinou přilétá nejvíce
komárů, kterých je opravdu požehnaně.
Po večeři nás čekalo takové menší dobrodružství. Už byla
naprostá tma a my jsme vyjeli na jezero chytat malé kajmany. Byl to opravdu
zážitek. Mimochodem krásnější noční oblohu plnou hvězd a galaxií jsem
v životě neviděla. Džungle se probouzí právě v noci, takže na naší
cestě za krokodýly jsme slyšeli zvuky všech možných zvířat. Viděli jsme noční
ptáky i svítící žabičky. Nebudu lhát, trošku jsem se bála. Dokud jsme byli na
rozlehlém jezeře, tak to bylo ještě v pořádku, ale když jsme vjeli do
džungle mezi stromy, to mě smích přešel. Tohle si budu pamatovat do konce
života. Když jsme tedy kajmany chytili, dovezli jsme je k hotelu, kde jsme se
s nimi mohli vyfotit. Jak můžete vidět, byla to ještě miminka. Jeden pán
z rezervace nám ale vyprávěl, že v období sucha každou noc přichází
k hotelu jejich maminky a tatínkové, kteří měří až 8 metrů. Jsem ráda, že
s nimi jsme se nepotkali.
Hned první noc se nám stala nemilá věc. Když si moje spolubydlící Lilly lehla do postele, zjistila, že tam s ní je i malá tarantule. Bylo pak hodně těžké usnout.
Den 2.
Ráno pro mě nebylo úplně příjemné, protože jsem se probudila
s teplotou a bolestí v krku. Ze začátku jsem z toho byla
zoufalá, protože předchozí měsíc jsem strávila nemocná, měla jsem dvoje
antibiotika a dokonce jsem strávila noc v nemocnici, takže jsem vážně
nechápala, jak můžu být nemocná znovu. Co se dalo dělat, prostě jsem tři dny
přežila na prášcích a kloktadlech, a nenechala jsem si tím pobyt
v Amazonii kazit.
Po snídani jsme byli rozděleni do tří skupin, abychom mohli
absolvovat následující aktivity. Já jsem nejdřív šla na kajaky. Bylo to velmi
příjemné a pohodové. Pluli jsme po jezeře, sledovali papoušky a jiné ptactvo a
zajímavé rostliny.
Následoval oběd a po něm druhá aktivita, která už nebyla
taková pohodička jako kajaky. Lodí nás dovezli k 40 metrovému obřímu stromu, na
který jsme museli vyšplhat. Určitě to musela být zábava pro někoho, kdo neměl
chřipku. Ale já si řekla, že se o ten zážitek rozhodně nenechám připravit a že
to zvládnu. Sice mi to trvalo trošku déle a spálila jsem si při tom prsty, ale
zvládla jsem to! Vylézt nahoru ale byla teprve první část. Jak jsme se dostali
dolů! No přece Zip-linem přes řeku. To bylo vážně krásné zakončení dne.
Den 3.
Při snídani jsme měli vzácnou návštěvu. Na schody vedle
jídelny přiletěli Ara papoušci a do takového malého příbytku, kam místí dávají
jídlo, připlula rodinka kapybar (Chiguiros). Bylo to hezké zpestření rána, no a
pak už jsme se jen sbalili a skrz džungli propluli opět k výchozímu bodu
v Peru, kde jsme přestoupili do 6 pohodlných lodiček a vyrazili směr
Macedonia. Cestou jsme v Peru ještě udělali jednu zastávku a to ve
vesničce Puerto Alegría. To byla snad nejlepší část celého výletu.
Měli jsme možnost si pochovat Anakondu, želvy a hlavně
LENOCHODY. To jsou ta nejroztomilejší zvířata na světě. Všichni jsme
z nich byli naprosto unesení a stejně jako oni nás jsme se jich ani my
nechtěli pustit. Kdo si nikdy nechoval lenochoda, nepochopí. Pak jsme si mohli
pohladit kočkovitou šelmu ocelota (tigrillo). Pobíhaly tam také opičky,
samozřejmě papoušci a kapybary. Vůbec se mi z toho místa nechtělo jít
pryč.
Po dvou hodinách na lodi jsme dorazili do Macedonie. Je to
městečko, kde stále žijí původní obyvatelé i se svými tradicemi. Po obědě jsme
si šli koupit suvenýry a absolvovali „workshop“ pletení náramků od tamních
dětí. Městečko je chudé, ale moc pěkné. Večer někteří výměnní studenti hráli
fotbal proti místním dětem. Po večeři nám obyvatelé zatančili jejich typické
tance a i my jsme se mohli přidat.
Ubytovali jsme se u nich, kde jsme jako jedinou noc
z celého výletu spali v houpacích sítích.
Za žlutou plachtou byly naše sprchy.
Den 4.
Probudili jsme se do velkého horka a šli jsme opět do
velkého domu se suvenýry, kde jsme absolvovali další workshop. Nejdříve nám
jeden místní pán ukazoval jak ze stromu dostat látku, která je velmi pevná a
šijí z ní typické oblečení. Každému z nás darovali jednu malou
taštičku právě z této látky, kterou jsme si mohli namalovat. Všechny barvy
byly přírodní. Některé již byly zředěné s vodou, ale například zelenou
barvou jsme malovali stočeným zeleným listem. Byl to další zajímavý zážitek.
Opět jsme nasedli do lodí a jeli navštívit Natutuma muzeum.
Bylo to muzeum o zvířatech, která žijí především ve vodě v Amazonii a
především o růžových delfínech. Růžový delfín je druh, který žije pouze
v Amazonii.
Pak jsme se přesunuli do většího města Puerto Nariño, kde
jsme se nejdříve naobědvali a pak se ubytovali v hotelu. Měli jsme chvilku
čas na převlečení, nasedli jsme do lodí a vyjeli k jezeru Tarapoto. No a
tam jsme viděli právě růžové delfíny. Byli moc krásní, ale fotku bohužel nemám,
vždy se dali vidět jen na chvilinku, když právě vyskočili z vody.
Ani jsem se nezmínila, že během výletu jsme hráli tzv.
Juegos tribales (kmenové hry). Já se první části v Peru na kajacích nezúčastnila, protože jsem měla teplotu. Ale této další etapy už ano. Každý
kmen měl k dispozici dvě dřevěné kánoe po šesti lidech. Úkolem bylo dojet
zpět do města co nejrychleji. Trasa trvala +- 40 minut při neustálém pádlování.
Bylo to trochu náročné, nevyhráli jsme, ale stejně jsem si to užila.
Následovala už jen večeře a odpočinek. Když jsme už chtěli
jít spát, vznikl u nás na pokoji malý rozruch, když Ella z Belgie
zjistila, že má v palci na noze infekci a ještě si ten palec při
nastupování do lodě zlomila. Se zlomeninou se nic dělat nedalo, ale kvůli té
infekci proběhla na našem pokoji taková malá operace. Já jediná jsem z toho byla nadšená,
protože mě moc baví sledovat, když někdo někoho ošetřuje, tak jsem svítila a
asistovala.
Den 5.
Tak jsme ráno dali sbohem krásnému městu Puerto Nariño a
vyrazili opět do Leticie. Cestou jsme udělali poslední zastávku a to ve škole
dětí z kmene Yaguas. Dali jsme jim sešity, tužky a sladkosti. Jelikož náš
vůdce měl z předchozích let zkušenost, že po tolika sladkostech se dětem
začaly kazit zuby, takže jsme jim darovali i zubní kartáčky a pasty. Pak jsme
si zahráli poslední kmenovou hru a konečně dopluli do Leticie. Po čtyřech dnech
v džungli jsme opět byli v civilizaci a hlavně v krásném hotelu
s klimatizací!
Mezi pátou a šestou hodinou jsme šli do známého parku, kam
každý večer přilétají milióny (to nepřeháním) papoušků spát. Byli jsme tam asi
hodinu a stále přilétali další a další. Bylo to něco opravdu působivého.
Po papouščím představení jsme si zajeli na večeři do
Brazílie. Takže si můžu odškrtnout, že jsem byla v Brazílii. Bylo skvělé,
že jsme měli možnost slyšet Portugalštinu. A mě potěšilo, že jsem jí celkem
rozuměla. K večeři jsme měli moc dobré těstovin nějakou brazilskou
limonádu. Tento den nás čekala poslední noc výletu. Na jednu stranu jsme byli
šťastní, že už pojedeme domů, pořádně se umyjeme a vyspíme, ale také smutní,
protože s některými studenty jsme se zde viděli naposled.
Den 6.
A byl tu poslední den. Poslední snídaně a pak jsme šli
tentokrát pěšky do Brazílie. Nesměla chybět fotka na hranicích. Tam jsme
navštívili Casa do chocolate (dům čokolády). Všichni jsme si nakoupili plno
čokolády jako suvenýr, ale stejně jsme všichni většinu snědli. Brazilská
čokoláda je vážně dobrá! Já a Feli ze Švýcarska jsme u sebe neměly hotovost a
platba kartou tam nefungovala, tak jsme 20 minut hledali banku, kde byla u
bankomatů fronta tak na další hodinu a také bankomat nám samozřejmě nemohl
vydat malé množství peněz a co my pak s brazilskými penězi. Tak jsme si
nakonec od někoho půjčily a 40 minutový pochod v horku a dešti nám byl
k ničemu.
Procházka do Brazílie už byla poslední tečka za naším
výletem. Už na nás čekalo letadlo, které mimochodem do Leticie létá jen jedno
denně, zamávali jsme džungli a vrátili se zpět do chladné Bogoty. Jak jsem již
zmínila, s některými jsme se museli rozloučit již na delší dobu. Bylo to
moc smutné.
Ještě bych si dovolila napsat pár faktů o Amazonii:
Amazonský deštný prales je největším deštným pralesem
na světě se svou plochou 5 500 000 km2, ne
náhodou se mu přezdívá „plíce světa“ (pulmón del mundo).
Rozprostírá se v 9 státech latinské Ameriky a největší část (60%) leží v Brazílii.
Protéká jím řeka Amazonka, která má největší povodí na světě (zahrnuje až 6 915 000 km2).
Amazonie má tu největší biodiverzitu na světě, největší je rozmanitost ptáků, o
čemž jsem se přesvědčila na vlastní oči.
V Brazílii probíhá kácení pralesa, aby vznikla plocha pro pěstování sóji. Dnes
se brazilská vláda už naštěstí začala trochu starat a rozsáhlost těžby se
snižuje.
V Amazonii se střídají období sucha dešťů. Období dešťů trvá přibližně od
listopadu do března a hladina vody se zvedá o 4 až 5 metrů.
Jako obvykle, někteří z nás vytvořili krásná videa o výletu:
